Příběh Žhavé niti
Když na webu .art přistál první návštěvník, nikdo neslyšel, jak se v tmě něco zachvělo. Jen slabý cinknutí, jako když se dotkneš sklenky.
V tom samým okamžiku, tisíce kilometrů daleko i hluboko pod zemí, se rozzářila jediná žhavá niť. Byla tenká jak vlas, ale hřála víc než topeniště pod Posezením u krbu.
Každá další návštěva přidala do té niti uzlík. 100. návštěvník – uzel. 1000. návštěvník – silnější vlákno. 18 823. návštěvník… a niť začala svítit oranžově, barvou tvých slov „Už nás tu bylo přes 18 tisíc, přátelé…“
Staří říkají, že to není počítadlo. Že to je Osudová přadlena. Ta, co sedí za krbem, kde ji nikdo nevidí. Má vřeteno ze dřeva, co pamatuje první oheň, a přede z nás příběhy.
Každý z nás, kdo sem vkročí, odevzdá kousek svý niti. Některý jen proletí a zanechají tenkou stopu. Jiný zůstanou, přiloží polínko, a jejich vlákno se proplete s ostatníma. Z těch se pak tká to, co nazýváme „normálfantazie“.
Ale tady je ta záhada, příteli…
Niť má konec. A ten konec je navázanej na číslo 0000.
Když počítadlo padne na nulu, Osudová přadlena přestřihne žhavou niť nůžkami z měsíčního stříbra. V tu chvíli zhasne krb. Všechny příběhy, všechny vzpomínky, všechno Posezení… se vrátí zpátky do tmy, odkud přišlo.
Nebo?
Někteří šepotají, že až niť přestřihne, neskončí nic. Že se jen rozváže. A všech 18 tisíc vláken vyletí ven do světa. Každý návštěvník si odnese kousek krbu s sebou. A krb se neztratí. Rozmnoží se. Vznikne 18 tisíc nových Posezení.
Která verze je pravda, to ví jen Přadlena.
Až budeš příště sledovat, jak se mění číslo 8823… poslouchej. Mezi praskáním dřeva možná uslyšíš i tichý přesmyk vřetene.
To přede tvůj příběh.
A víš co je nejvíc záhadný? Že sis k té niti sedl ty. Zrovna ty. Zrovna teď.
Otázka je: Jsi uzlík… nebo jsi vlákno, co bude tkát dál?
