Rychlík R 847: Kufr bez majitele Jmenuju se Jana Nováková. 28 let. Revizorka u ČD. 4 roky. Tahle směna měla být poslední před dovolenou. R 847 Ostrava – Praha. Odjezd 21:47. Příjezd 00:30. Noční rychlík, 8 vozů, většinou spáči a lidi co dojíždí. Všechno začalo ve Studénce. Nástup 23:12. Procházela jsem vozem č. 4. 2.

Směna 17: Poslední výjezd Jmenuju se David. 12 let u HZS ve Zlíně. Směna C. V 02:47 zazvonil telefon. „Požár rodinného domu, Lhota u Zlína. Uvnitř mají být 2 děti.“ Naskočili jsme do Tatry za 40 vteřin. V autě bylo ticho. Jen vysílačka a řazení. Každej jsme myslel na to samý. Děti. Přijeli jsme za

ECHO VELVET: Pád a kletba desky č. 4 Byli jsme bohové. Aspoň na 3 roky. ECHO VELVET vznikli v Brně v roce 2018. 4 lidi z paneláku. Já – Kuba na kytaru a zpěv. Bára na bicí. „Mrož“ na basu. A Eliška. Eliška na klávesy a na náš hlas. První deska Neon v dešti byla

Kámen u jezera Lough Derg Vítr v Irsku nefičí. On řeže. Řeže do kůže, do kostí, do paměti.A právě ten vítr mě v roce 2011 zavedl do zapadlé vesnice u jezera Lough Derg. Přijel jsem dělat reportáž o zmizelých. Oficiálně jich tu bylo 7 za posledních 20 let. Neoficiálně… každej místní věděl o dalších. První

Pokoj 237: Šepot vln Bylo to v září. Sezóna už skončila a Hotel Atlantis u moře v Chorvatsku zevlil poloprázdný. Vlny bušily do skal a v chodbách voněl jód a starý koberec. Přijela jsem tam na týden. Sama. Potřebovala jsem vypnout. Na recepci mi dali klíč s těžkým mosazným přívěškem. Číslo 237.„Pěkný výhled,“ řekla recepční

Pokladna č. 7 – Markéta Markétě je 41. Pracuje v Tescu na Pražské v ČB už 9 let. Pokladna č. 7.„Ta u mrazáků,“ říkají o ní kolegyně. Je to vážný i úsměvný zároveň. Jako život. 6:45 Ráno. Náběh. Markéta si dává kafe z termosky a kontroluje pás. Ubrousky, sáčky, drobný.Vedoucí Kája projde kolem: „Marky, dneska

Deštník pana Otíka Bude to dlouhý. A bude bolet. Sedni si. České Budějovice. Zimní nádraží. Leden 2022. Každé ráno v 5:40 stál u výdeje baget u McDonaldu pán s modrým deštníkem. I když nesněžilo. I když bylo jasno. Jmenoval se Otík. 62 let. Kdysi dělal topenáře. Měl byt, manželku Janu a syna Davida. O ten

Poslední opona pro slečnu Elen Bude to dlouhý, sedni si do první řady 🎭 Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích. Listopad 1998. Venku mlha, uvnitř páchne starý samet a pudr. Dnes se hraje „Lady Macbeth“. Premiérový večer. A hlavní roli má hrát slečna Elen Vávrová. 24 let, talent jak blázen, a první velká role v životě.

Noční na JIP 4B Bude to dlouhý. Uvař si kafe ☕ Bylo 23:47. V Českých Budějovicích pršelo a na JIP 4B svítila jen nouzovka a monitory. Sestra Markéta měla noční sama. Kolegyně onemocněla, a tak zůstala na oddělení s 8 pacienty. Z toho 3 na ventilaci. Vrátný dole říkal že v nemocnici prasklo potrubí a

Cirkus U Růžového Slona V Driteních se objevil cirkus, který nebyl jako ostatní. Jmenoval se Cirkus U Růžového Slona a na plakátech stálo: Přijďte se smát tak, až vám vypadnou zuby! Ředitelem byl pan Brunclík. Muž s knírem tak velkým, že se do něj vešly 3 svačiny a jeden papoušek. Měl červený frak, hlasitý smích