KŘIK NAD TEMŽÍ
Rok 1381. Londýn hoří.
1. Kapka dehtu
Thomas Black byl kat. Ne z povolání. Z nutnosti.
Po moru mu umřela žena i dvě děti. Zůstala mu jen sekera, dluh u cechu řezníků a dluh u krále.
Král Richard II. platil 4 pence za hlavu. Za zrádce, zloděje, kacíře.
Thomas bral každou. Protože hlad je horší než svědomí.
Té noci ho vytáhli z postele. „Vzbouřenci jsou u bran. Wat Tyler chce tvou hlavu, kate.“
Město smrdělo kouřem. Selští sedláci v roztrhaných krunýřích zapalovali soudní síně. Křičeli: „Nevolnictví je zlo!“
Thomas měl jednu práci. Stít. Na Tower Hill.
2. První krev
První přivedli chlapce. 16 let. Ukradl bochník chleba pro sestru.
Soudce ani nemrkl. „Oběsit.“
Thomas mu nasadil oprátku. Chlapec se neptal na Boha. Jen se podíval Thomasovi do očí a řekl: „Až přijdeš na řadu ty, ať tě Bůh taky neposlouchá.“
Lano prasklo. Chlapec spadl, vřískal, kopal. Dav tleskal.
Thomas to dodělal sekerou. Rychle. Aby to přestalo.
Za to dostal 2 pence navíc. „Za nepořádek,“ řekl mu šerif.
3. Vzbouřenci
Do rána bylo po všem. Král slíbil odpuštění. Podepsal listiny. A pak je nechal všechny pozabíjet.
Wat Tylera probodli přímo před králem. Na Smithfieldském tržišti.
Thomas musel stít 40 hlav ten den. Ruka mu znecitlivěla. Krev mu tekla do bot.
Mezi nimi byl i jeho soused. Kovář, co mu kdysi půjčil uhlí.
„Thomasi, prosím,“ zašeptal.
Thomas sekl. Jedním tahem. Protože to byla milost.
Večer mu šerif podal měšec. Byl těžký. „Král děkuje za věrnost.“
Thomas šel k Temži. Vymáchal ruce. Voda byla černá.
A v té vodě viděl odraz. Ne jeho. Viděl 40 tváří. A toho chlapce s chlebem.
4. Účet
O týden později přišli. 3 muži s pochodněmi.
„Watovi muži,“ řekli. „Přišli jsme si pro kata.“
Thomas neměl kam utéct. Barák hořel. Sekera byla v kůlně.
Vlekli ho na most. London Bridge. Tam kde věšeli hlavy zrádců na kůly.
„Jaký je to pocit?“ zeptal se ten nejmladší. „Když sekáš krky za peníze?“
Thomas se zasmál. Chraplavě. „Stejný jako když kradneš chleba. Musíš. Nebo umřeš.“
Zvedli ho.
V tu chvíli se z mlhy vynořila královská hlídka. Stříleli.
Dva vzbouřenci padli. Třetí pustil Thomase a utekl.
Šerif Thomasovi hodil jeho měšec. „Běž domů, kate. Zítra je další práce.“
Thomas ten měšec nevzal. Nechal ho ležet na mostě.
Šel pryč. Bos. Po mostě posetém hlavami.
Už nikdy nezvedl sekeru.
Žil dalších 20 let jako rybář na Temži. Nikdo s ním nemluvil.
Když umřel, hodili ho do řeky bez kněze.
Prý ho dodnes někdy v mlze slyšíš. Jak počítá.
„Jedna… dvě… tři… čtyři…“
