DOVOLENÁ KDE JSME MĚLI JEN ZUBNÍ KARTÁČEK
Jeli jsme na týden k moři. Já, manžel a dvě děti. 7 dní, all inclusive, Chorvatsko.
Rok jsme šetřili. Těšili jsme se 3 měsíce.
Den D. Letiště v Praze. Check-in v pohodě. „Kufry doletí s vámi,“ řekl pán u přepážky.
Let proběhl bez problémů. Přistání ve Splitu. Úsměv, slunce, vůně moře.
A pak… ten pás na zavazadla.
Jel. Jel. Jel.
Náš modrý velký kufr ne.
Ani manželův šedý.
Ani dětský růžový s jednorožcem.
Zůstala jen naše příruční batohy. Uvnitř: doklady, peněženka, jeden zubní kartáček a dětské náplasti.
Paní u Lost and Found byla hodná. „Napište protokol. Ozveme se. Dnes možná večerním letem.“
Podala nám náhradní tričko s nápisem „I love Croatia“ a sadu na čištění zubů z hotelu.
První den jsme to brali s humorem. „Dovolená minimalismus!“ koupili jsme plavky v marketu. 800 kun za kus. Dětem kyblíčky a klobouky.
Večer volali z letiště: „Zítra dopoledne.“
Druhý den nic. Třetí den taky nic.
Začalo to být napínavé. Ne kvůli oblečení. Kvůli lékům. Mladší syn má astma a inhalátor byl v tom modrém kufru.
Telefonáty. Prosby. „Prosím, je to nutné.“
Nakonec nám ho kurýr dovezl čtvrtý den v 11 večer. Do hotelu. Bez kufru.
Celý týden jsme žili v tom co jsme koupili. 3 trička na otočku. Jedny šaty. Dvoje plavky.
Fotili jsme se u moře a na fotkách vypadáme šťastně. A byli. Ale v hlavě pořád: „A co když nedorazí?“
Poslední den dovolené, 2 hodiny před odletem domů, zazvonil telefon.
„Vaše zavazadla jsou na letišti. Můžeme je poslat na vaši adresu v ČR.“
Všechny 3 kufry. Najednou. Špinavé, pomačkané, ale celé.
Domů jsme letěli s tím co jsme měli na sobě. A s pocitem že jsme vyhráli v loterii.
Doma nám kufry dorazily za 4 dny. Poštou.
Vybalovali jsme je jak vánoční dárky. Voněly mořem a opalovacím krémem.
Byla to nejhorší a nejlepší dovolená zároveň.
Naučilo nás to že na moře nepotřebuješ 3 kufry. Stačí rodina, moře a zubní kartáček na střídačku.
A taky že protokol na letišti si mám vyfotit. Hned.
Stala se vám někdy podobná „katastrofa“ na dovolené? Jak jste to zvládli?
[poll id=“10″]
