Rychlík R 847: Kufr bez majitele
Jmenuju se Jana Nováková. 28 let. Revizorka u ČD. 4 roky.
Tahle směna měla být poslední před dovolenou. R 847 Ostrava – Praha. Odjezd 21:47. Příjezd 00:30. Noční rychlík, 8 vozů, většinou spáči a lidi co dojíždí.
Všechno začalo ve Studénce. Nástup 23:12.
Procházela jsem vozem č. 4. 2. třída. Kontrola jízdenek jako vždy. Až u místa 47B jsem zavrávorala.
Pod sedadlem stál velký černý kufr. Samsonite. Drahej. Na něm žádná jmenovka.
„Čí je tohle?“ zeptala jsem se nahlas.
Nikdo se nehlásil. 6 lidí ve voze. Děda co spal. Student s noťasem. Pár co se hádal potichu. Obchodník co telefonoval. A chlap v černé bundě, kšiltovka do čela. Seděl u okna a vůbec se nepohnul.
Zapsala jsem to do protokolu. „Nalezen kufr bez majitele. Vůz 4, místo 47B. Čas 23:14.“
Podle předpisu jsem to měla ohlásit strojvedoucímu v Přerově.
Jenže v 23:31 vlak prudce zabrzdil. Ozvala se rána. Jak když spadne skříň.
Z interkomu: „Zde strojvedoucí. Srážka se zvěří. Prohlídka trati. 15 minut zpoždění.“
Šla jsem se podívat dopředu. A když jsem se vrátila, kufr byl pryč.
Z místa 47B zmizel. A ten chlap v černé bundě taky.
Prošla jsem celý vůz znovu. Prohlídla záchody. Zavazadlový prostor. Nic.
Srdce mi bušilo. Zavolala jsem do Přerova na policii. „Podezřelé zavazadlo. Zmizelo.“
V Přerově nastoupili dva policajti. Prohledali vlak. Ptali se lidí. Ten pár se hádal, obchodník byl nervózní, student nic neviděl. Děda dál spal.
„Paní revizorko, jste si jistá že tu kufr byl?“ ptal se jeden z nich.
„Stoprocentně. Černý Samsonite.“
Prošli kamerové záznamy z nástupiště ve Studénce. Chlap v černé bundě tam nastoupil. S kufrem. Vešel do vozu 4. A na dalším záběru z Přerova… vystoupil. Bez kufru. A zmizel v davu.
Policajti ho hledali 3 hodiny. Nenašli.
Vlak jel dál. Do Prahy jsme přijeli v 00:47. Všichni vystoupili. Já odevzdala směnu a šla domů. Třásly se mi ruce.
Ráno v 7:03 mi volal kolega ze skladu.
„Jano, našli jsme ten kufr.“
Ležel v posledním voze. V prostoru pro kola. Zamčený.
Policie ho otevřela na místě. Uvnitř nebyly peníze. Ani drogy.
Byly tam desky. Spisy. Fotky. A smlouvy.
Patřily právníkovi z Ostravy, který měl druhý den vypovídat u soudu proti jedné velké stavební firmě. O úplatkách. O tendrech.
Na první desce bylo napsáno červeně: „Pokud to doručíte, stáhneme žalobu. Pokud ne…“
Pod tím bylo moje jméno. A adresa.
Ten chlap v bundě nemizel proto, že by byl zloděj.
Mizel proto, že doručil varování. Mně.
Od té doby jezdím jen denní vlaky. A nikdy už neprojdu kolem černého kufru bez toho, abych se neotočila.
Policie případ odložila. „Nedostatek důkazů.“
Právník stáhl výpověď. Firma vyhrála tendr.
A já? Já pořád kontroluju pod sedadly.
Protože v R 847 už jednou někdo něco schoval. A příště to nemusí být jen kufr.
