To jakou má žena menopauzu, může v mnohém ovlivnit i její muž. Pokud je tolerantní, podporuje ženu a chce aby se v tomto náročném období cítila co nejlépe. Chápe jaké má žena potřeby a jak se cítí. Ale mnohé ženy se setkávají s velkým nepochopením, právě že strany mužů. I společnost často ženy prožívající tyto změny nechápe a dochází k diskriminaci. Je dobré se nad tímto vážně zamyslet.
To jakou má žena menopauzu, může v mnohém ovlivnit i její muž. Pokud je tolerantní, podporuje ženu a chce aby se v tomto náročném období cítila co nejlépe. Chápe jaké má žena potřeby a jak se cítí. Ale mnohé ženy se setkávají s velkým nepochopením, právě že strany mužů. I společnost často ženy prožívající tyto změny nechápe a dochází k diskriminaci. Je dobré se nad tímto vážně zamyslet.
Bylo jí 47. On říkal, že je pořád stejná. Že se nic nemění.
Jenže měnilo. Noci byly dlouhé, pot jí budil. Ve dne byla podrážděná z maličkostí, ze kterých dřív jen mávla rukou. Plakala u reklamy na prací prášek. A pak se na sebe zlobila, že pláče.
Snažila se. Brala čaje, chodila na procházky, smála se i když na to neměla sílu. Ale on nechápal. Říkal: "Jsi jiná. Jsi protivná. Už nejsi ta moje."
Jednoho večera seděli u večeře. Ticho. On řekl: "Já už to nezvládám." Ona přikývla. Protože ho chápala. A protože už neměla sílu bojovat za dva.
Odjel. Dům zůstal tichý. Teď večer zatopí, sedne si do křesla a dívá se do plamenů. Už nepláče. Jen je jí zima i když je léto.
A nejvíc bolí, že to nebyl nikdo cizí. Bylo to její vlastní tělo, které je od sebe odneslo.
*U krbu už sedí jen jeden*
Bylo jí 47. On říkal, že je pořád stejná. Že se nic nemění.
Jenže měnilo. Noci byly dlouhé, pot jí budil. Ve dne byla podrážděná z maličkostí, ze kterých dřív jen mávla rukou. Plakala u reklamy na prací prášek. A pak se na sebe zlobila, že pláče.
Snažila se. Brala čaje, chodila na procházky, smála se i když na to neměla sílu. Ale on nechápal. Říkal: "Jsi jiná. Jsi protivná. Už nejsi ta moje."
Jednoho večera seděli u večeře. Ticho. On řekl: "Já už to nezvládám." Ona přikývla. Protože ho chápala. A protože už neměla sílu bojovat za dva.
Odjel. Dům zůstal tichý. Teď večer zatopí, sedne si do křesla a dívá se do plamenů. Už nepláče. Jen je jí zima i když je léto.
A nejvíc bolí, že to nebyl nikdo cizí. Bylo to její vlastní tělo, které je od sebe odneslo.