Bylo jí 48. Začalo to nenápadně. Zapomínala slova uprostřed věty. V noci se budila celá zpocená a ráno byla naštvaná sama na sebe, že je unavená.
On jí říkal: "Ty jsi dneska zase mimo." Smál se. Ale jí to smích nepřipadalo.
Jednou v noci plakala v koupelně, aby ji neslyšel. Ne kvůli němu. Kvůli sobě. Kvůli té ženě v zrcadle, kterou nepoznávala.
Řekl, že potřebuje klid. Že je s ní těžké vydržet. Zbalil si tašku a odešel "na pár dní k bráchovi". Ty dny se protáhly na týdny.
Teď topí jen pro sebe. Dá si deku přes kolena, i když je venku 28 stupňů. Dívá se do krbu a přemýšlí, jestli za to může ona. Nebo její hormony. Nebo to, že už prostě není dost.
A nejvíc ji pálí jedna věc.
*Kdyby věděl, čím prochází... zůstal by?*
*Teplá deka*
Bylo jí 48. Začalo to nenápadně. Zapomínala slova uprostřed věty. V noci se budila celá zpocená a ráno byla naštvaná sama na sebe, že je unavená.
On jí říkal: "Ty jsi dneska zase mimo." Smál se. Ale jí to smích nepřipadalo.
Jednou v noci plakala v koupelně, aby ji neslyšel. Ne kvůli němu. Kvůli sobě. Kvůli té ženě v zrcadle, kterou nepoznávala.
Řekl, že potřebuje klid. Že je s ní těžké vydržet. Zbalil si tašku a odešel "na pár dní k bráchovi". Ty dny se protáhly na týdny.
Teď topí jen pro sebe. Dá si deku přes kolena, i když je venku 28 stupňů. Dívá se do krbu a přemýšlí, jestli za to může ona. Nebo její hormony. Nebo to, že už prostě není dost.