ZTRACENÁ NA DÁLNICI
Vracela jsem se v neděli večer z Moravy. GPS mě poslala „zkratkou“ mimo D1.
Bylo 23:40, pršelo a já byla unavená.
Navigace řekla: „Za 300 metrů odbočte vpravo.“
Odbočila jsem. A ocitla se na úplně prázdný okresce. Bez lamp. Bez značek. Jenom pole a tma.
Po 10 minutách mi došlo že něco není ok. Zastavila jsem a zkontrolovala mapy. Žádný signál. 1 čárka a hned pryč.
Rozhodla jsem se otočit. A v tu chvíli jsem v zrcátku viděla světla.
Daleko za mnou. Stála.
Nastoupila jsem a jela dál. Světla jela taky. Pořád stejně daleko.
Zrychlila jsem na 90. Oni taky.
Zpomalila jsem na 60. Oni taky.
Srdce mi bušilo. Vytáhla jsem mobil – furt nic. Žádný signál, žádný domy. Jenom ta silnice.
Po 15 minutách ta světla zhasla.
Zastavili.
Já jsem nezastavila. Jela jsem dál a v hlavě mi běželo: „Co když čekají až zastavím? Co když je to past?“
Pak jsem uviděla ceduli. „BENZÍNKA 2 KM“
Bože děkuju.
Vletěla jsem tam. Byla otevřená. Uvnitř chlap u pultu a 2 kamioňáci.
Okamžitě jsem vyprávěla co se stalo.
Chlap od pultu jen přikývl. „Jo. Tady tu zkratku takhle používaj. Vypnou vám signál rušičkou, dotlačí vás až sem a pak… no, víte.“
Ukázal na nástěnku. Byly tam 3 fotky pohřešovaných holek. Všechny z poslední půl rok. Všechny „zabloudily na D35“.
Policie je chytla o týden později. Byli 3. Dělali to takhle měsíce.
Do dneška jezdím jen po dálnici. I když je to o 40 minut delší.
OTÁZKA NA KONEC:
Kdyby za vámi v noci na prázdné silnici jelo auto a kopírovalo vaši rychlost… zastavili byste na benzínce, nebo byste jeli dál až domů?
Napiš do FÓRUM