Dům na konci schodů
Na první pohled obyčejný dům. Dřevěné schody, kovové zábradlí, za dveřmi ticho. Ale kdo zná tyhle místa, ví že právě tady se děje nejvíc.
Fotku jsem pořídila pozdě odpoledne. Slunce už bylo nízko a házelo dlouhé stíny přes schody. Žádný vítr, žádné zvuky. Přesto jsem měla pocit, že se na mě někdo dívá zpoza dveří. Ne nepříjemně. Spíš jako by dům čekal, až vstoupím.
Lidé z okolí říkají, že je prázdný už deset let. Předtím v něm bydlela stará paní, která sbírala staré hodiny. Po její smrti se dům prodal, ale nikdo v něm dlouho nevydržel. V noci prý slyšeli tikání. I když žádné hodiny tam nezůstaly.
Nevím, jestli věřím na duchy. Ale věřím na místa, která si pamatují. Tohle jedno z nich je.
Kdybys šel kolem a dveře byly pootevřené, vešel bys dovnitř? Někdy je fantazie důležitější než znalosti. A někdy tě dům pustí dovnitř jen proto, aby ti něco ukázal.
Račte vstoupit do světa fantazie.