Tajemné zrcadlo z podkroví
Na půdě starého domu v Jihlavě stálo přes šedesát let zrcadlo, které nikdo nepoužíval. Mělo popraskaný rám z tmavého dřeva a sklo lehce zažloutlé časem. Majitelé ho přikrývali prostěradlem, protože prý „špatně působí“.
Co se dělo, když spadlo prostěradlo
V roce 1987 se do domu nastěhovala rodina Novákových. Děti si hrály na půdě a náhodou strhly látku ze zrcadla. Od té doby se začaly dít drobné věci.
V noci bylo slyšet tiché ťukání na sklo, i když v místnosti nikdo nebyl. Lidé, co se do zrcadla podívali déle než pár vteřin, měli pocit, že vidí sami sebe o pár vteřin pozadu. A nejvíc děsivé bylo, že odraz v zrcadle se někdy usmíval, i když člověk před ním byl vážný.
Vysvětlení nebo pověra?
Místní pamětníci tvrdí, že zrcadlo patřilo paní Anně, která v domě zemřela v roce 1923. Prý trávila hodiny před zrcadlem a mluvila s někým, koho nikdo jiný neviděl.
Parapsychologové by řekli, že se jedná o tzv. „paměť předmětu“ – energie událostí, která se vtiskne do věcí kolem. Skeptici zase mluví o nedokonalém skle, průvanu a autosugesci.
Zrcadlo dnes stojí v depozitáři jihlavského muzea. Nikdo ho nevystavuje. Prý kvůli bezpečnosti návštěvníků.