Autor: V&R

V malém městě Kamenice stál hřbitov na kopci už 200 let. Lidi mu říkali Starý klid. Většina hrobů byla zarostlá břečťanem a jména na náhrobcích nešla přečíst. Uprostřed stál hrob číslo 13. Bez jména. Jen prasklý kámen a datum 1887. O tom hrobě se vyprávělo, že v něm leží Jakub Mráz. Kovář, kterej byl obviněnej

    Pán z Hradu Krákory Hrad Krákory stál na skále nad vesnicí už 400 let. Nikdo tam nechodil. Lidi říkali, že je prokletý. V roce 2019 jsem to ignoroval. Byl jsem fotograf. Hledal jsem místa, kde ještě nikdo nebyl. Bouřka se blížila a já věděl, že fotky s bleskem nad zříceninou budou stát za

O duchu, co zapomněl strašit

Poslední hovor z budky č. 17 V Malé Lhotě zrušili poslední veřejnou telefonní budku v roce 2019. Všichni říkali, že je to k ničemu. Mobily má přece každý. Jenže budka č. 17 nikdy nezmizela. Stála dál na rohu u starého nádraží, zapomenutá, s rozbitým sklem a číselníkem, ze kterého chyběly tři číslice. Marek tam chodil

Poslední jízda malé Elišky V uličce za starým loutkovým divadlem stojí tříkolka už 40 let. Nikdo si nepamatuje, komu patřila. Říkají, že patřila Elišce. Bylo jí čtyři roky, když v roce 1984 zmizela během městských slavností. Naposledy ji viděli, jak se na téhle tříkolce řítí dolů z kopce, směrem k řece. Tříkolka se našla druhý

Hra s Ďáblem V roce 1923 zmizelo v podzemním kasinu v Praze 7 lidí za jednu noc.Policie našla jen stůl, židle a balíček karet. Žádné těla. Karty nebyly normální. Na každé bylo jméno. Datum. A způsob smrti. Říkali mu Krupiér.Nevypadá jako z Bible. Nosí oblek. Voní drahým tabákem. A když se usměje, vidíš že má

Jmenoval se Pippo. Kdysi bavil děti na kočovným cirkusu u Tábora. Děti se smály, když žongloval s hořícíma pochodněma. Rodiče tleskali, když dělal balonkový zvířátka. Pak v roce 1987 cirkus shořel. Za jednu noc. Úřady řekly, že to byla nehoda. Že Pippo uhořel uvnitř stanu. Ale nikdo nenašel tělo. A od tý doby, vždycky když

Páska č. 12 Našel jsem ji v bytě po babičce mezi starými účtenkami.Tesla B4, černá, těžká. Páska uvnitř byla popsaná fixem: “12 – NEMAŽ”. První 3 minuty jen šum.Pak se ozval babiččin hlas. Klidný, jako když mi četla pohádky. “Petře, když tohle posloucháš, jsem už pryč. Neboj se. Ale nesmíš jít do sklepa.” Zastavil jsem

Záznam č. 47 [00:01]Dobrý den, mluvíte na hlasovou schránku Davida Nováka. Právě nemůžu přijmout hovor. [00:08]Pauza. Někdo dýchá. [00:12]Tohle je záznam ze 14. října. Včera.Včera jsem mluvil s tebou. Říkal jsi, že přijdeš večer. Že si musíme promluvit o mámě. [00:22]Máma zemřela před třemi lety.Pohřbíval jsem ji já. [00:28]Zvuk kroků v bytě. Ne moje kroky.

PRÁZDNÝ POKOJ Dům koupili levně. Realitka říkala, že poslední majitel zemřel v nemocnici. Klíče předali rychle, fotky na webu byly pořízené ještě za jeho života. Anna vešla do pracovny první. Dveře vrzly a světlo z lampy na stole se rozsvítilo samo. „Nezaplatil elektřinu,“ řekla a zasmála se. Nikdo neodpověděl. Pokoj byl přesně takový, jak ho

PÍSMO V knihovně na půdě starého domu našel Martin svazek papírů převázaný černou stuhou. Inkoust byl vybledlý, ale symboly na pergamenu jako by se hýbaly, když na ně svítilo světlo lampy. Čísla 3, 6, 9. Oko uprostřed kruhu. Římské MDXCIV – 1594. Nikdo nevěděl, čí je to písmo. Děda, který v domě žil sám, o

Dům na konci Mlžné ulice Eliška se vrátila do domu po 20 letech jen proto, že banka pohrozila dražbou. Matka zemřela v zimě, tichá a sama. Otec zmizel dřív, ještě než Eliška pochopila proč. Zůstala stará cihlová budova na kraji města, kde mlha nelítala pryč ani v červenci. První noc nespala. Ze zdi v chodbě

Tanec duchů Na hřbitově v Krumlově se každý rok na noc z 1. na 2. listopadu děje věc, o které mlčí i hlídač. O půlnoci přestane vítr. Všechno ztichne tak, že uslyšíš, jak ti bije srdce. A z kaple vyjde hudba. Není to hudba z rádia. Jsou to housle, co hrají bez smyčce. A k

Vlak Fantazie V půlnoci, kdy staré nádraží v Kladsku ztichne tak, že uslyšíš vlastní tep, přijíždí vlak, který není v žádném jízdním řádu. Nemaže koleje. Nevrže. Jen se objeví v mlze jako černá silueta s okny, ve kterých hoří světlo barvy měsíce. Vagonům chybí čísla. Místo toho mají na bocích vyryté symboly – oko bez

Tajemné zrcadlo z podkroví Na půdě starého domu v Jihlavě stálo přes šedesát let zrcadlo, které nikdo nepoužíval. Mělo popraskaný rám z tmavého dřeva a sklo lehce zažloutlé časem. Majitelé ho přikrývali prostěradlem, protože prý „špatně působí“. Co se dělo, když spadlo prostěradlo V roce 1987 se do domu nastěhovala rodina Novákových. Děti si hrály

Dům na konci schodů Na první pohled obyčejný dům. Dřevěné schody, kovové zábradlí, za dveřmi ticho. Ale kdo zná tyhle místa, ví že právě tady se děje nejvíc. Fotku jsem pořídila pozdě odpoledne. Slunce už bylo nízko a házelo dlouhé stíny přes schody. Žádný vítr, žádné zvuky. Přesto jsem měla pocit, že se na mě

Studna u Staré Hory Babička říkala, ať tam po setmění nechodím. „Od té doby, co se tam utopil Marek z horní chalupy, voda šepotá,“ varovala mě. Bylo mi 16 a bral jsem to jako pověru. Jedné letní noci v roce 2011 jsem se vracel z hospody oklikou přes les. Měsíc byl v úplňku a studna

Tikání v prázdném domě Některé domy nezemřou, když z nich odejdou lidé. Jen zmlknou. A čekají. Dům na fotce stojí na okraji vesnice. Okna má zabedněná, zahrada přerostlá. Oficiálně je neobydlený. Neoficiálně tam prý pořád někdo je. Místní vypráví, že když jdeš kolem po desáté večer, uslyšíš tikání. Pravidelné, pomalé, jako staré kyvadlové hodiny. Problém